ERASMUS #8 SWEDEN

K O N E Č N Ě  S P O L U
Od minulého článku uběhl týden, který jsem celý věnovala škole, jelikož měsíc se blíží ke konci a s tím i naše zkoušky. Připravuju se na zkoušku ze švédštiny (good luck to me :D) a zároveň děláme projekt do předmětu Social Work with Groups and in Community, kde jsem narazila na fakt úžasnou skupinu Švédů, kteří chápou moje obavy ze zkoušek a radši mě spíš nechávají se učit :D ..musíme k tomu i vypracovat esej, ze které se přiznám mám taky trochu strach a projevilo se to na mě tak, že když jsem se šla zeptat profesorky co to vlastně všechno musí obsahovat, tak jsem se u toho rozbrečela :D 
Achjo, nevím co se to tu se mnou děje a normálně nejsem taková ubrečená a v obavách a teď to asi vypadá, že jsem nějaký nevyzrálý ubrečený jedinec :D Každopádně, aby bylo jasno, nebyla jsem si tam vybrečet lepší podmínky ale byla jsem tak trochu zoufala z toho zadání a z toho, číst několik kapitol o Modern social work theory, kterým jsem ráda, že rozumím v češtině natož v angličtině a přenášet ty teorie a metody ještě do seminárky .. prostě jsem si nevěděla rady a nějak to na mě najednou dolehlo, viz předchozí článek ..myslím si ale, že tohle období prostě potká každého a teď už jsem back on the track, těším se na Ondru, na holky, které za mnou hned po zkouškách přijedou a na Vánoce ..jo dobře tak to už hodně předbíhám :D
Zároveň ale pořád nemůžu uvěřit že už jsem tu 2 měsíce ..a že už se konečně po 2 a půl měsících uvidím s Ondrou. Když jsme se totiž viděli v půlce srpna naposled, nevěděli jsme, kdy se uvidíme příště a tohle na tom bylo to nejhorší. Veděla jsem že pojedu do cizího prostředí a ani nevím, kdy se příště uvidíme takže jsem neměla žádný záchytný bod.
Často se mě kamarádi ptají, jak to s Ondrou děláme, že jsme tak dlouho a vlastně bez jakýkoliv hádek spolu - a ne není to takové to - často mi píšete odkud mám tuhle rteňku (a mezitím té osobě napíše jeden člověk:D) - a já vždycky odpovídám, že je to prostě o lidech. Není na to žádný návod, je prostě potřeba velká dávka důvěry, komunikace, respektu, schnopnosti dělat kompromisy, a hlavně lásky. Jo a taky energie, to myslím tak, že je strašně težké mít vztah na dálku a proto aby mi nebylo smutno, musím upínat veškerou energii na to, co bude. Na to, že vím, že budeme zase spolu.
Když byl Ondra v Praze, nebylo to vlastně tak težké ..ze začátku teda jo, byl to takový šok, kdy po 3 letech, kdy jsme spolu byli ve stejné třídě a viděli se v podstatě pořád, se najednou vidíme jednou za 2-4 týdny. Ale vždycky jsem veděla, že ať se bude dít cokoliv vždycky můžu nastoupit v Ostravě na vlak a za 3 a pů hoďky jsem v Praze. Teď takovou možnost úplně nemám ale zase na druhou stranu, už to pro mě není tak hrozné, protože jsem na tuhle situaci, ač nerada, zvyklá ..

Teď už jsem ale pár hodin celá štastná v Helsinkách a jdu si užívat společný čas s Ondrou <3.

xoxo
S.
SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář ! :-)

© Simčin svět
Blog Design by pipdig